Střední škola, kterou
se teď studiem snažím pochopit, je mi k smíchu. Jeví se mi, jako změť směšných
nařízení a zákazů, jež pod rouškou satisfakce studentů slouží k uspokojování
ješitností rádoby ,,profesorů.´´ Netvrdím, že jsem zde nepoznala hrstku skutečně
kvalitních kantorů, které obdivuji a zároveň lituji, zejména proto, na jakou
školu plýtvají svými vzácnými schopnostmi.
Působí na mne dojmem rodinného podniku, založeného ne za účelem přípravy
studentů pro život, ale pro prachsprostý pud očekávání zisku.Můžete vznést
nespočet námitek, ale jakou máte pro studenta, vypovídajícího po roce stráveném
studiem na tomto ústavu, pouze o tom, jak to vidí, a vidí to pouze a jedině
tak, jak je mu to předkládáno.
A mně jsou vážení předkládáni směšní mužíci ohánějící se známkami, máchající
předpisy ze strany na stranu, chtějíc něco dokázat. Ale co hlavně chtějí
dokázat, že oni jsou ti, před kterými se My, lidičkové neověšení tituly, máme
plazit, nehledíc na svou čest. Dokázat, že život je o prolézání řití všemi
směry až na vrchol. Nehledě na mou zjevnou rozhořčenost se Vás ale, bez
jakýchkoliv emocí táži.,,Proč neudělat studium střední školy menším zlem, než
na jaké jsme zvyklí. Proč neutvořit pomyslné síto z potřeby se vzdělávat a
hlavně z touhy po vědění. Čili darovat šanci právě těm, kteří chtějí.Jak prosté
a možná právě proto složité.
Jelikož svět ovládali, ovládají a ovládat budou pouze peníze, vzdávám se
marných nadějí, že by střední škola mohla být prostředím příjemným a že bychom
snad jednou mohli dýchat vzduch nenasycený temným sarkasmem pánů inženýrů, pánů
ekonomů…
Blog | Kateřina Šestáková